Památky: Národní muzeum

Na základě zadaného projektu z předmětu Muzeologie jsem se vypravila s Verčou do Národního muzea. Dostat se do prostor budovy bylo velmi těžké, neboť fronty byly skoro nekonečně dlouhé a mnohdy končily až v podchodu na Muzeu. Což se nám stalo, když jsem tam chtěla jít poprvé s Eli. Nakonec se nám napodruhé do něj s Verčou povedlo dostat. Musely jsme však u muzea stát hodinu před otevírací dobou, a přesto před námi bylo dost lidí.

Až do posledního prosince byl vstup do historické budovy Národního muzea zdarma. Od 1. ledna je však vstup už zpoplatněn. Ceník naleznete na oficiálních stránkách muzea. Podívat se do něj však můžete skoro kdykoliv, tedy od úterka do neděle a to od 10:00 do 18:00, vyjma středy, to je možné dívat se na exponáty až do 20:00.

Muzeum z venku jsem měla příležitost si prohlédnou z fronty. Musím uznat, že vzhledově se jim to hodně povedlo. Na stránkách Národního muzea rekonstrukci komentují.

"Od svého postavení nebyla Historická budova významněji opravována. Poškodily ji i dva vojenské útoky v letech 1945 a 1968. Pokud by nezačala obnova této výjimečné stavby, hrozilo by jí uzavření z bezpečnostních důvodů."

V rámci tohoto úkolu jsem se zajímala, i proč tato rekonstrukce byla započata a co si od ní slibovali. Myslím, že nejlépe to vystihne opět jedině citace ze stránek Národního muzea.

"Cílem náročné rekonstrukce je zachránit významnou národní kulturní památku a proměnit ji v moderní muzejní prostor.

Díky uvolněným prostorám v Historické budově a jejímu propojení s Novou budovou rozšíří Národní muzeum své výstavní prostory v centru Prahy na dvojnásobek. Návštěvníci tak budou mít možnost obdivovat mnoho unikátních sbírkových předmětů, které byly doposud ukryty v depozitářích."

Exteriér tedy podle mě tato očekávání splnil. Muzeum vypadá moderně a rozhodně méně zanedbaně a špinavě. I když je trochu škoda, že budova, která je takto stará, už na svá léta nevypadá. Trochu ztratila své kouzlo.

Interiér při vstupu do budovy určitě dokáže okouzlit. Vše vypadá nově a nablýskaně až z toho oči přecházejí. Avšak, není to až tak ohromující, jak se na první pohled zdá. Ukazatele jsou lehce matoucí, takže najít záchody bylo docela oříšek. Nakonec se nám to povedlo. Díky tomu jsme si s Veru prohlédly výstavy v opačném pořadí, než v jakém se předpokládá.

Nejdřív jsme navštívily výstavu 2x100.

 

Cestou jsme šly okolo zasedacího pokoje zakladatelů Národního muzea. V chodbě vedoucí k výstavě bylo několik bannerů s popisy, informacemi a zajímavostmi.

První místnost výstavy byla věnována zakladatelům Národního muzea a lidem, kteří mu věnovali nějaké exponáty. Tato část byla velmi zajímavá a poutavá. Navíc zde pouštějí nahlas nahrávku o Národním muzeu, která je na stěnu promítána také v anglickém přepisu. V této místnosti je navíc možnost si poslechnout různou hudbu jako Vltavu od B. Smetany, nebo Českou mši vánoční od J. J. Ryby, to vše ale bylo zastíněné již zmíněnou nahrávkou, která hudbu ve sluchátkách přehlušovala. Zajímavý byl i klobouk F. Palackého, který byl spoluzakladatelem Národního muzea.

Co se mě ani Verče nelíbilo, byl způsob, jakým byly exponáty vystaveny. Předměty zavřené ve skleněných boxech jsou sice logické a pro ochranu vhodné, ale ty "mříže", které to celé obklopovaly byly celkem obtěžující. Člověk musel hlavu přiblížit co nejvíce, aby si mohl expozici prohlédnout. Celkově to kazilo radost z výstavy, přes to, že na první pohled to vypadalo krásně, v reálu to bylo celkem nepraktické.

 

Co se ale opravdu podle mého názoru povedlo, byly vysvětlivky. Malý symbol v rohu, který napověděl, k čemu je popis určen, rozhodně pomohlo s orientací. Hezké bylo i to, že text byl dvoujazyčný, takže i cizinci mají možnost se dozvědět o naší historii. Další zajímavostí byla kukátka, která měla usnadnit prohlídku vzdálenějších exponátů.

Ostatní místnosti už se nám tolik nelíbily. Samotné exponáty byly sice hezké a vystavovatelé se je evidentně snažili logicky poskládat (viz. Kámen a papír nebo Zlato a Pozlátko), ale nám to přišlo matoucí. Bylo velmi zvláštní mít vedle sebe exponáty z 1. st. n. l. a 20 st. n. l. To samé platí i pro různé země jako Egypt, Česko, Velká Británie. Tato výstava se mi nelíbila a celkově mě zklamala.

Druhá expozice, kterou jsme si prohlédly, byla výstava československá a slovenskočeská.

 

Tato výstava už mi přišla logičtější. Ale zklamáním pro mě bylo to, že popisky byly pouze ve slovenském a anglickém jazyce. Český text byl jen na bannerech. Hezké byly i hry pro děti, i když si s nimi hráli i dospělí. Vyzkoušely jsme s Veru CZ/SK pexeso, nebo si také pustily hity z té doby. Našla jsem tam dokonce i několik věcí, které jsme měli donedávna, nebo stále máme, doma. Což byl trošku šok. Předměty, které normálně používám, a oni jsou v muzeu!

Bylo zajímavé vidět, jak lidé žili jen pár let před mým narozením. Doba, ve které se narodili moji prarodiče a rodiče. Vyprávění není vždy tak autentické jako to vidět na vlastní oči.

Poslední zadaný úkol, který jsme dostali si prohlédnou, jsem nespatřila celý. Projekce byly zaplněné lidmi, a já přes ně moc neviděla. Navíc jsem si ten den zapomněla doma dioptrické brýle, takže i to, co jsem zahlédla bylo rozmazané. Shlédla jsem kus kresleného příběhu, který hezky popisoval, jak vzniklo metro a muzeum a celkově "život v Praze". To jsem z toho úryvku pochopila. Připomnělo mi to video, které mají v České národní bance.

Celkově nemohu říct, jestli se mi výstava líbila nebo ne. Historie jako taková mě moc nezajímá a do muzeí většinou nechodím za poznáním, ale prohlédnou si exponáty. A jak to máte vy?

Jíťa