Polemizování: Nejsilnější zážitek - Čajový obřad v Čajovně KOKE IWA

Zdroj: Shuttershtock.com

Ahoj a krásnou sobotu, dnes bych vám ráda přiblížila můj nejsilnějších zážitek a to konkrétně z čajového obřadu v čajovně Koke Iwa, která je touto dobou již trvale uzavřena. To však nic nemění na tom, že bych se o tento příběh s vámi ráda podělila a co víc, třeba i vy povyprávíte váš nejsilnější kulturní zážitek nám. Tak jdeme na to.

Jeden z velmi silných kulturních zážitků, které jsem za svůj život měla možnost prožít, byl čajový obřad v čajovně Koke Iwa, která se dříve nacházel na pražském Smíchově. Jedná se o čajovnu v tradičním japonském stylu.

Tento obřad jsem měla možnost vyzkoušet v době, kdy mi bylo 16 let. S několika přáteli, kteří mají stejný zájem o asijskou kulturu jako já, jsme se proto rozhodli, že tento obřad vyzkoušíme. Tato čajovna se totiž pyšní svým kvalitním čajem i neobyčejným zážitkem.

Vnitřek čajovny mě neskutečně fascinoval. Jedna stěna znázorňovala povrch skály, který byl porostlý mechem. Odtud pochází i název Koke Iwa (苔 岩) tedy Mechová skála. Podlaha byla pokryta tatami, japonskými rohožemi vyrobených z rýžové slámy. V čajovně bylo přítmí, avšak viditelnost byla i tak dobrá.

Po tolika letech si bohužel nepamatuji všechny detaily, avšak několik z nich nejspíše dlouho ještě nezapomenu. První myšlenka, kterou si stále vybavuji je to, že v tu dobu by mě ani nenapadlo, že existuje speciální způsob chůze po tatami. Navíc ještě to, že se musí vkročit pravou nohou a odcházet levou. Od té doby jsou mé znalosti této kultury o něco málo větší, a tak mě i takováto maličkost nepřekvapí, ale zaujme. Už samotný začátek obřadu byl velmi specifický. Určité fráze pronášené v japonštině, započínající obřad, nám byly v průběhu vysvětlovány. Což by se mohlo zdát neslušné na tradiční obřad, ale tento byl spíše o poznání a pochopení, než o striktním dodržování tradic.

Zdroj: Čajovna Koke Iwa

Dále mě velmi překvapilo uspořádání všech pomůcek používaných při obřadu. Vše se zdálo na milimetr přesné. Ať už skládání hedvábného ubrousku, či postavení všech pomůcek vůči tatami. Při sledování hostitelky se mi zdálo, jako by nikdy nepostavila žádnou z použitých věcí byť o vlásek jinak, než kde ji původně vzala do ruky. Okázalá gesta byla velmi pěkná a v tu chvíli mi bylo jasné, že vše musí hlavně vypadat pěkně, ať už je to nalévání horké vody do šálku, či šlehání samotného čaje bambusovou metličkou.

K ochutnání jsme zvolili řídkou matchu, tedy tu variantu, kde budeme mít každý svůj šálek čaje, místo jednoho společného. Opravdu moc se mi líbila část předávání čaje mezi hostitelkou a námi. Čaj se v misce podává pouze jednou stranou a viditelná musí být ta nejhezčí strana, proto se otáčí šálek dvakrát o devadesát stupňů. Během tohoto předávání je mnoho úklon a šálek se několikrát otáčí.

Samotné pití čaje pro mě není nejhezčí vzpomínkou celého obřadu. Je třeba čaj vypít na tři a půl loku. Tedy přesněji na tři loky a půl srku. Doslova SRKU. První lok byl pro mě šok. Matcha má velmi specifickou chuť. Čajová matcha je kvalitnější než ta na pečení, a proto i výraznější. Na můj vkus byl čaj až moc hořký a já si živě dodnes pamatuji, že má první myšlenka byla: „chtělo by to aspoň tak tři lžičky cukru.“ S menším sebezapřením jsem si dala odděleně ještě dva loky. Poslední kus čaje jsem musela srkat. I přes to, že v japonské kultuře je to znamení slušnosti, v naší zemi je to opakem a mě samotné se příčí sedět u stolu s někým, kdo při každém soustu polévky srkne. Přesto jsem usrkla poslední lok a byla jsem velmi ráda, že mám tu nejtěžší část za sebou. Sice jsem přesně nevěděla, co mě ještě čeká, ale dle mého uvážení už nic těžšího, než chuť čaje být nemohlo. Naučenou frází jsem hostitelce poděkovala za výborný čaj a hlavou mi proběhlo, jaká lhářka jsem. Pro mě totiž nebyl vůbec dobrý.

Zdroj: Shuttershtock.com

Zbytek obřadu už v mých vzpomínkách není natolik výrazný jako již popsané okamžiky. Přesto jsem opravdu ráda, že jsem tento obřad mohla podstoupit. I přes tu hroznou chuť toho čaje. Je možné, že teď, o několik let později, by pro mě tento celý zážitek byl úplně jiný než tehdy, avšak nemrzí mě to. Jako Evropanka nebudu mít tolik příležitostí si tento obřad znovu vyzkoušet. Avšak vím, že pokud tomu tak bude, budu mnohem více připravená na to, co mě čeká a bude to opět jedinečný zážitek.

A co vy a vaše nejzajímavější kulturní zkušenost, máte nějakou? A co to konkrétně bylo? Určitě nám dejte vědět.

Mějte se krásně, užívejte poklidné vánoční svátky a zase brzy ahoj.

Za holky ze Zážitky na 4, Jíťa