Ahoj všichni, po zase nějaké době, vás vítáme u nového rozhovoru. Tentokrát jsme vytáhly do kavárny Løype na pokec naši kamarádku a spolužačku Marťu, která má velmi zajímavý a celkem hodně sportovní koníček. Jedná se o agility. Pokud vám to nic neříká, rozhodně teď máte důvod článek rozkliknout a přečíst si dost zajímavé informace o tomto sportu. Těm z vás, kteří vědí oč jde, doufáme že přineseme nějaké nové poznatky, které ještě neslyšeli.
A poslední info na úvod. Tenhle rozhovor opět rozdělíme na 2 části, protože je dost obsáhlý a my přeci jen nechceme, všechna fakta do vás nacpat najednou.
Tak a teď se pohodlně usaďte, vezměte do ruky hrnek kávy, čaje nebo něčeho jiného dobrého a ponořte se do rozhovoru s námi.
Ahoj Marti, můžeš se čtenářům ve zkratce představit?
Ahoj, jmenuji se Martina Boháčová, je mi skoro 23 let a narodila jsem se v Praze, ve které stále bydlím.
Jaký obor studuješ a proč?
Studuju obor Podniková informatika na VOŠ v Praze a důvod proč zrovna tahle škola… chtěla jsem se zdokonalit ve tvorbě webových stránek a celkově programování. Kdybych to mohla vrátit zpět, studovat bych asi nešla.
Co práce, kde pracuješ, jak dlouho, proč a je to tvá práce snů?
No, tak momentálně pracuju jako recepční, grafik a správce webových stránek pro kosmetický salón, který distribuuje kosmetiku z Francie. Zároveň spolupracuji i s kosmetickou školou, která patří téhle firmě, té také vytvářím propagační materiály a spravuji web, s tím, že do toho trénuji psy, vyloženě jako hobby a do toho všeho jsem ještě začala spolupracovat s jednou známou, která si od června letošního roku založila Kavárnu Dandy café u ségry, kde dělám grafičku, spravuji webovou stránku a sociální sítě.
Páni! Toho je dost. A nepřijde ti, že tě škola v tomhle trochu brzdí?
Mám za to, že mě škola skutečně o tohle všechno obírá a že bych mohla mít úplně jiný rozhled, kdybych dělala na volné noze, tak jako teď, „více méně“.
A chtěla bys s tím, co děláš, začít třeba podnikat?
Chtěla bych se časem dostat do té fáze, kdy bych přijímala zakázky a spolupráce, který bych si dělala z domova a měla určitý deadline, který bych splnila. Když si to tak vezmu, tak to už tak mám i teď. Všechny tyhle zakázky jsou vlastně jednorázový a člověk nikdy nemůže dopředu vědět, jak nebo co bude potřeba vytvořit za propagační materiál a podobně. Do toho všeho se ještě začínám věnovat focení, takže jsem taková multifunkční. 😀
Přibliž nám trochu to focení…
Focení jsem se tak trochu věnovala už i dřív, dostala jsem příležitost fotit 2 svatby jako druhý fotograf a zároveň jsem dříve i fotila různé portréty kamarádům, je to teď jeden z mých hlavních koníčků a doufám, že v něm budu i dál pokračovat.
Máš hodně aktivit, pojďme si popovídat o sportu. Jaký sporty děláš a jak moc tě baví?
Okrajově se věnuju běhání, sice opravdu příležitostně, ale když už si na něj najdu čas, tak mě to fakt baví! A mým hlavním sportem, který dělám, je agility, což je můj společný koníček se psem.
Přejděme teda přímo k agility. Můžeš nám povědět o co jde?
Agility je vlastně obdoba koňského parkuru, kdy člověk s pomocí trenéra nebo sám si může vycvičit psa, kdy běhá přes různé překážky, který jsou vytvořeny speciálně pro agility a když se dostanete na závody, tak to má taky svoje pravidla. Různě plníte zkoušky nebo se účastníte normálních závodů či můžete zkusit kvalifikaci do reprezentace ČR.
A ty překážky jsou pokaždý jiný?
Každý ten parkur je postavený vždycky jinak.
Pěkný a jak to, tak probíhá?
Probíhá to tak, že přijedeš na závody a celý závod „posuzuje“ určitý rozhodčí, který si předem připraví svůj nákres parkuru. Ten musí mít určitou „hlavu a patu“, překážky na sebe musí navazovat, musí to být bezpečný pro psa a zároveň tedy musí být připravena i jistá vzdálenost mezi překážkami. Celý závod se skládá většinou ze dvou nebo tří parkurů.
A můžeš jít přímo do toho závodiště a jednotlivé překážky si projít a nakrokovat?
Vlastně probíhá to tak, že rozhodčí s pomocí organizátorů toho závodu postaví tu dráhu, očíslují to, změří jí a vypočítají ideální rychlost na ten parkur. Po tomhle všem probíhá prohlídka, která trvá cca 8 minut a všichni z té kategorie si parkur prochází. Konkrétně co tam budou dělat, jak se budou otáčet, co tam zazní za povely a podobně. Po prohlídce se připraví první závodník, kde se postupuje podle startovní listiny, která je také přístupná závodníkům.
A vždycky to dělá nějaká licencovaná osoba, ty jsi nikdy nepřipravovala překážky na závod?
Ne, ne, vždycky to právě dělá licencovaný rozhodčí, který skládá zkoušky pod klubem agility České republiky. Musí napsat určité testy a projít jistou rekvalifikací už u zkušeného rozhodčího, kdy se učí posuzovat jednotlivé chyby. Takže na velkých závodech jsem překážky nikdy nepřipravovala, ale pro tréninky si je připravuju sama.
Nedávno jsme spolu taky řešily, že kvůli startovní listině, většinou začínáš jako první, jelikož je tvé příjmení na B. Cítíš díky tomu větší trému?
Tak jediný, co mě na tomhle tom, když jdu na start jako první, stresuje, je to, že musím z prohlídky odejít tak, abych si psa rozehřála, pořádně si jí na sebe namotivovala, a hlavně teda všichni koukají na toho prvního, který vlastně zahajuje závod. Takže tohle jsou jediné aspekty, které mě docela stresují. Hlavně to rozhýbání, protože to taky zavání určitým nebezpečím, třeba natažením svalu nejen psa, a tak. Samozřejmě musím rozhýbat i sebe, abych byla připravená, jinak pak to má vlastně člověk odběhnuté hned, a to už stres spadne úplně.
Teď jsme se trochu ztratily v tom hodnocení, můžeš nám to nějak kompletněji popsat?
Jo jasně. Takže máme skokové, probíhací a zónové překážky. S tím že pes musí všechny překážky překonat v co nejrychlejším čase a ve správném pořadí. Pokud se tak nestane, tak je to odmítnutí, když třeba pes probíhá slalomem a vypadne z něho, je to chyba. Na zónových překážkách (kladině, šikmém A…) jsou vyznačeny dole zóny, to znamená, že pes na tu zónu musí šlápnout a když to neudělá, je to bráno jako chyba a dostává 5 trestných bodů. Pokud pes překoná překážky v jiném pořadí, je to diskvalifikace, pokud vykoná na parkuru potřebu, je to též diskvalifikace. Přitom všem musí pes dodržet stanovený čas a pokud je člověk rychlejší, ale má chybu, tak se posouvá s těmi trestnými body za pomalejší bezchybné týmy. Tohle jsou taková ta základní pravidla, ale je jich tam mnohem, mnohem více.
A myslíš si, že jsou pejsci taky nervózní?
Jsou psi, kteří jako vyloženě jsou z toho roztěkaný a natěšený, většina to bere jako zábavu. Na některých psech je vidět, že to dělají pro majitele nebo odměnu a na některých naopak je vidět, že jsou do toho zapálení, mají ten určitý „drive“.
Je mezi psy, kteří to dělají pro zábavu a těmi, kteří to dělají pro ty majitele, vidět nějaký rozdíl? Třeba ve výsledcích?
Je rozdíl v tom, když má v sobě pes tu vášeň to dělat. Tím pádem do toho dává i mnohem víc, než když to v sobě nemá a musí to dělat z důvodu toho, že to má nějakým způsobem nacvičený, naběhaný.
Když už teda furt mluvíme o pejscích. Kolik pejsků doma máš, jak se jmenují a kolik jim je?
Tak abych představila celou smečku. Nejstarší je Bonnie, té je 12 let a momentálně žije u mé mámy. Pak jsem dostala od rodičů vysněnou Kejs, který je momentálně skoro už 9 let. Potom jsem si pořídila Sayde, která je importovaná z Francie, ta je vlastně už šestiletá a nejmladší členkou je Sheltie Maddie, ta má skoro 5 měsíců.
A jak bude velká? Právě když máš všechny pejsky papillony, což je malé plemeno?
Bude určitě větší, vlastně už je větší než moji papilloni a měla by se vejít do kategorie medium, tak snad se tam i vejde 😀. Zatím je docela nohatá a vysoká 😀.
Jak dlouho už se tímto zabýváš?
S agility jsem začala v roce 2007 a to my bylo 12 let. S Bončou jsem tenkrát přišla na cvičák, prakticky jsem se tam vloupala, já jsem nevěděla, že to má nějaký pravidla, měla jsem za to, že ten cvičák je prostě otevřenej, ale pak se mi právě stalo, když jsem tam šla na podruhé, že mě tam odsud majitelka vyhodila. Teď se tedy normálně bavíme a kamarádíme. Tenkrát to právě byla sranda. Táta mi i postavil vlastní překážky na zahradě. To mi bylo 13 let a běhala jsem s Bonnie normálně přes dřevěný prkýnka a takhle já jsem začala s agility. Takže už je to nějakých těch 12 let, co se s tím zabývám.
Je náročné pejsky vycvičit?
Každej pes funguje úplně jinak a každej to buď v sobě má nebo nemá. Těžší je nacvičit to provedení jednotlivých překážek a zabere to určitě hodně času. Zvlášť když má člověk psa už od štěněte, tak není dobrý s ním začínat už v útlém věku, kdy se pes ještě vyvíjí. Není to pro ně fyzicky zdravé, takže by se to nemělo přehánět. A většinou to trvá tak rok a půl, než se pes vycvičí a naučí všechny překážky. Minimálně ten rok určitě. Se štěnětem je dobré třeba cvičit základní povely a triky. Je prostě lepší psa učit míň věcí a pozvolna než po něm chtít hodně věcí naráz.
Dají se takhle vycvičit i jiná zvířata?
Já se přiznám, že jsem to naučila jednu slepici. Která zvládala normálně pár překážek a podle mě to bylo hodně talentovaný a výjimečný zvíře, takže jako jo, jde to. Třeba i kočky a jiná zvířata. Je to vlastně pomocí shapingu (pozitivní posilování). Kdy člověk využívá clicker pro to, aby pes vždy při kliknutí vykonal jistý úkol, za který potom dostává pamlsek.
Kolik cen už jste spolu vyhrály, popřípadě, na kterou jsi nejvíce pyšná?
Minimálně 50 medailí a 30 pohárů cca. Je to z různých závodů a z různých úrovní. Nejvíce jsem pyšná asi na tituly, které jsme získaly na mistrovství Papillonů, tam máme už dohromady, myslím že 6 titulů. A v roce 2016 se mi povedlo být mistr a vícemistr papillonů. První místo měla Kejs, druhý Sayde. V roce 2013 se mi s 2 roky starou Kejsou podařilo být 4. ze 60 týmů v jednotlivcích na Mistrovství Evropy juniorů. Na to ráda vzpomínám. Pak jsem měla i pár úspěchů a titulů na mistrovství mládeže.
Takže by se dalo říct, že tvoje jméno je v agility trochu známější?
No, těžko říct. Mám spoustu známých, ale není to zase, že bych reprezentovala ČR, to se mi podařilo právě jen za ty „juniory“. Takže známých mám více, ale agility dělá tolik lidí, že si tohle netroufnu posoudit.
A tady to pro dnešek ukončíme. Snad jsme vás nepřehltily, ale musíte uznat, že je to opravdu zajímavé čtení. Marti mnohokrát děkujeme, že jsi do tohohle rozhovoru šla s námi a také za veškeré poskytnuté fotografie do článku.
Marti Instagram máte zde @martullin, Facebook tu a webové stránky agility tady.
Odkaz na Dandy café u ségry máte tu, Instagram pak hledejte pod tímto jménem. @dandycafeusegry.
Příští sobotu se těšte na druhou část, kde se dozvíte mnohem více zajímavostí o agility a Martě než do teď. Odkaz zde.
Mějte se moc, moc fajn a zase příště ahojky!
Holky ze Zážitky na 4
Žádné komentáře:
Okomentovat