Příroda: Petřínské sady

Praha je rozmanitá. Nabízí spousty možností, jak trávit volný čas. A proto jsme se i my rozhodly, že se jeden víkend někam v Praze vydáme. Naším cílem se stal Petřín. A abychom si cestu pořádně užily, vyrazily jsme už brzo ráno.

Na cestu jsme se chtěly posilnit. Takže, jak už je naším zvykem, zamířili jsme prvně do jedné kavárny nedaleko stanice Újezd, na které jsme vystoupily. Jak můžete vidět na fotce, navštívily jsme Kofárnu Café. Strávily jsme zde jen asi půl hodiny, a jelikož jsme nechtěly oddalovat náš výlet ještě více, rychle jsme do sebe všechno naházely a s plnými žaludky vyrazily směr Petřín. No možná to posilnění nebyl zrovna dobrý nápad na výšlap.

Vydaly jsme se nejdříve směr Zahrada Kinských, s cílem Petřínská rozhledna. Do zahrady se můžete dostat tramvají či autobusem na zastávku Švandovo divadlo, nebo přes Újezd, jako jsme jely my.

Původně jsme chtěly jet lanovkou, ta bohužel byla zrovna mimo provoz. Takže jsme jinou možnost než jít pěšky, neměly. Na začátku zahrady Kinských, se nachází Národopisné muzeum neboli Letohrádek Kinských. Bohužel jsme neměly možnost se podívat dovnitř (o muzeu/letohrádku tedy někdy příště), tak jsme si ho alespoň prohlédly z venku. A pokračovaly jsme v cestě. Hurá!

Jen tak mimochodem, věděli jste, že Zahrada Kinských se rozprostírá na 17 hektarech a do její dnešní podoby byl park předělán již v roce 1860, za knížete Rudolfa Kinského a jeho manželky Vilemíny? Kvůli přívodu vody z horní části Petřína, zde bylo vybudováno několik štol. Překvapující je, že už ve 12. století se zde nacházely nejen zahrady, ale i vinice.

Tato zahrada přímo navazuje na Petřínské sady a nabízí tak spoustu zajímavých míst k vidění. Například jezírko se splavem, a také vtipnou cedulku s nápisem "Velký výskyt žab." A je to pravda. Všude, kam jsme se podívaly, byla alespoň jedna.

Pro děti je tu dětské hřiště se spoustou skluzavek. A pro milovníky architektury je tu pravoslavný dřevěný kostelík, nazývaný chrám sv. Archanděla Michaela, který byl postaven ve druhé polovině 17. století. My jsme měly to štěstí a mohly jsme zahlédnout oslavu Velikonoc, které v tu dobu pravoslavní slavili.

Dále pro ty, kteří rádi odpočívají (jako Verča a Jíťa), je tu spousta krásných míst k sezení. Jedno z nich se nachází třeba zrovna u jezírka plných žab, o kterém se zmiňujeme výše.

Prostě nádherné místo, kde si každý najde to své. A každého jistě nadchne, stejně jako nás, nádherný výhled na Prahu v mnoha podobách. Protože, čím víc stoupáme, tím víc se nám výhled odkrývá. To je panečku nádhera. A to si ještě počkejte na naše dojmy z Petřínské rozhledny.

V polovině cesty se dostáváme k Hladové nebo také Zubaté zdi, ta je symbolem Petřínských sadů již od konce 14. století, vykládá se o ní mnoho pověr a historek. Pro zamilované páry je místem, kam si vyrýt svá jména, kvůli věčnosti své lásky. (Od nás to, ale nemáte. My zastáváme názor, že památky se neničí!) Co nás však opravdu překvapilo, je fakt, že z jedné z bastionů (pětiboká předsunutá věž) Hladové zdi tvoří základ hlavní kupole dnešní Štefánikovy hvězdárny. Z tohoto místa už je to jen kousek k Petřínské rozhledně.

Cestou do mírného kopce, do cíle naší cesty, jsme přešly přes most, pod kterým jezdí lanová drahá. Jen pro zajímavost. Pro ty z vás, kteří máte Lítačku, tak vám zde platí také. Pak už nám zbývalo projít kolem Zrcadlového bludiště, u kterého byla velmi dlouhá fronta, i proto jsme se návštěvy bludiště vzdaly a připsaly jsme to na seznam navštívení pro příště a tentokrát pojedeme lanovkou. No a byly jsme u rozhledny, kterou jsme už z dálky viděly. A musíme říct, že výhled z ní byl opravdu nádherný, jak jsme se zmínily už dříve. O tom vám, ale povíme v článku o Rozhledně.

Zaměřme se teď spíše konkrétně na samostatné Petřínské sady.

Petřínské sady patří mezi nejrozsáhlejší přírodní, zelené plochy v Praze a jeho svahy jsou oázou klidu v centru města. Úžasný je hlavně Růžový sad neboli rozárium na náhorní petřínské plošině, zahrada Nebozízek či Seminářská zahrada s více než 2 100 ovocných stromů.

V místech, kde v dnešní době jezdí lanovka, bývala zeď, která oddělovala dvě historické části - Seminářskou zahradu a zahradu Nebozízek. Obě tyto zahrady jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.

Park u Petřínské rozhledny se rozprostírá u vnitřní strany gotických hradeb mezi zahradami: Velkou strahovskou, Lobkovickou, Seminářskou a Růžovým sadem. Zaujímá rozlohu 2,5ha a je brán jako veřejný park. Je také chráněn jako kulturní památka České republiky.

Na vrchu tohoto velkého kopce můžete najít Petřínskou rozhlednu, Zrcadlové bludiště a kostel sv. Vavřince. Také je možno se podívat do Petřínské (Štefanikovi) hvězdárny nebo do zahrady, která ji obklopuje.

K Petřínským sadům však nemůžeme přiřadit sousední Kinského sady nebo Růžový sad. O Růžových sadech se zmiňujeme ve článku o Štefánikově hvězdárně. Obojí je odděleno od Petřínských sadů Hladovou zdí. Spolu s tímto k tomu nepatří ani Strahovský klášter, my ho však máme v plánu navštívit, a proto se můžete začít těšit na budoucí článek o klášteru.

A teď něco málo o historii. V České kronice píše historik Václav Hájek z Libočan o posvátném pohanském háji na temeni Petřína, ve kterém naši předkové uctívali své bohy. Nejvyšší hold zde byl vzdáván bohu Perunovi. Jeho jméno je možná varianta toho, odkud pochází název Petřín. Existují totiž i varianty, kde je jméno tohoto boha zapsáno Petrun.

Další důležitá písemná zmínka pochází z roku 1108. Uvádí se v ní, že u kaple sv. Vavřince na Petříně bylo popraviště. Podle všeho zde měl ukončit boj o moc mezi Přemyslovci a dalšími rody. Taky tu o hlavu přišlo mnoho členů mocného rodu Vršovců. Mohly bychom i pokračovat dál, ale nechceme vás tu unudit historií.

Jednotlivé názory na místo:

Vycházka na Petřín se mi líbila. Mám ráda parky v Praze, protože každý je originální něčím jiným. Petřínské sady s Kinskými zahradami patří u mě k těm nejhezčím. Je tu klid, krásná příroda a spousta míst k objevování. A výhled na Prahu, ten je už jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Káťa

Vzhledem k tomu, že miluji procházky, jsem z návrhu na tento výlet byla nadšená. Cesta, i když byla z větší části do kopce, ubíhala rychle a byla příjemná. Všude plno zeleně, kvetoucích stromů, a hlavně pro mé potěšení plno krásných míst k odpočinku s výhledy na celou Prahu. Docela už chápu, proč je Petřín tolik oblíbeným místem jak místních, tak i turistů. Za mě rozhodně stojí za návštěvu.

Veru

Z této procházky jsem získala plno nových zážitků. Šíleně moc miluji výhledy a když jde o Prahu, tak je to ještě několikanásobný pocit. Hlavně pokud můžu vidět červené střechy pražských budov. Byla jsem moc ráda že jsem poznala Prahu i z takového pohledu, je to jeden z nejhezčích výhledů, i když jsem nešla na Petřínskou rozhlednu. Příště se tam určitě stavím taky.

Měly jsme štěstí, že nám vyšlo počasí a celkově se mi naše procházka hrozně líbila. V létě bych tam chtěla chodit častěji (třeba na piknik nebo delší procházku).

Eli

Pocity z výletu na Petřín mám smíšené, ale rozhodně pozitivní. Poprvé, když jsme tam šly, byla docela zima, ale viděly jsme fajn žabky a nádherný výhled na Prahu. Byly jsme na rozhledně, kde bylo mooooc schodů, ale výhled za to opravdu stál. A po druhé bylo zase moc vedro, ale zábava rozhodně byla. Hvězdárna se mi líbila, hlavně když jsem nakonec našla tu Venuši (jinak o tom v samotném článku o hvězdárně). Na potřetí už ale jedu lanovkou! Musím si jí také užít i zevnitř, nejen zvenku. A třeba uvidím i bludiště.

Jítí

Takže tímto se s vámi loučíme, zaplavily jsem vás informacemi na dalších pár dní dopředu, pokud však máte chuť na další články, neváhejte a rozklikněte. Pár jsme jich už vydaly.

Pokud jste i vy byli na Petříně, tak nám napište do komentářů, jaké byly vaše zážitky a pocity. Pokud ne, tak určitě doporučujeme se tam jít podívat.

 

Mějte se krásně a užívejte si procházek, výhledů, kaváren a všeho, co to jen jde.

Holky ze Zážitky na 4